Život na zemi se mění tempem, které často nestíháme. Všechno se zrychluje, vzdálenosti se zkracují a média nás zasypávají pojmy, jako jsou udržitelnost, environmentalistika nebo biodiverzita, kterým často ne zcela rozumíme. Co vlastně skrývá pojem udržitelnost?
Udržitelnost se narodila v teepee
V posledních letech se udržitelnost stala konceptem, kterému se lze již jen těžko vyhnout. Pojem udržitelnost je dnes v médiích jedním z nejskloňovanějších výrazů současnosti, ale ještě před pár desítkami let si slovo udržitelnost lidé spojovali spíš s lepidlem než s respektováním přírodních zdrojů. Vzhledem k tomu, jak silný je tento trend, by se na první pohled mohlo zdát, že se jedná o relativně novou myšlenku, ale opak je pravdou. Pojem udržitelnost sahá daleko, daleko do historie.
Už indiáni kmene Irokézů kdysi nabádali členy svého kmene, aby se starali o blaho budoucí sedmé generace stejně dobře, jako o blaho vlastní. Podle jejich učení se člověk, požehnaný velmi dlouhým životem, může dožít maximálně své sedmé generace. Představa sedmi generací je snazší než představa generací žijících v daleké budoucnosti, a proto indiánům sloužila jako praktická pomůcka při rozhodovacím procesu. Pojem udržitelnost sice vznikl až mnohem později, ale myšlenka se zrodila v indiánském teepee ještě dávno před tím, než Kolumbus nechal spustit kotvu u amerických břehů.
V novodobé historii přišel poprvé s pojmem udržitelnost v roce 1713 Hans Carl von Carlowitz, šéf saských lesů a hor, mezi jehož povinnosti patřilo zásobování saských dolů a hutí dřívím. Dřevo v té době představovalo celosvětově hlavní zdroj energie a obrovská spotřeba dřevní suroviny přivedla von Carlowitze k myšlence, že nezřízené drancování přírodních zdrojů ohrožuje nejen ekonomiku, ale i budoucí generace. Tak přišel na svět koncept udržitelného lesnictví. Model von Carlowitze později převzali další a s drobnými úpravami ho aplikovali postupně na všechny neobnovitelné zdroje na planetě. Udržitelný rozvoj, jak ho dnes známe, byl definován v roce 1978 v rámci OSN pod názvem Naše společná budoucnost. Pojem se v průběhu let dále vyvíjel různými směry, ale pojítkem všech proudů provždy zůstává přesvědčení o nutnosti respektovat přírodní zdroje.
Udržitelnost je věda
Udržitelnost je definovaná v kontextu lidské civilizace jako praktická schopnost uspokojit základní potřeby dneška, aniž dojde k omezení schopnosti uspokojit základní potřeby a udržet životní úroveň budoucích generací. V obecné rovině to znamená, že bychom neměli všechny přírodní zdroje vydrancovat a spotřebovat právě teď. Musíme být odpovědní a myslet na děti našich dětí a jejich budoucnost. I oni budou potřebovat neobnovitelné zdroje, které naše planeta nabízí. Naše odpovědnost spočívá ve stanovení a dodržování těžebních limitů surovin, jejich stále kvalitnější recyklaci, uchování čisté a zdravé přírody a mnoha dalších krocích, které zajistí budoucnost všem tvorům žijícím na planetě Zemi. Udržitelná společnost musí být vystavena tak, aby její životní styl a podnikání nebyly v rozporu se schopností přírody udržet život.
V současnosti se udržitelnost vztahuje na mnoho oblastí, včetně ekonomiky, životního prostředí, architektury nebo produkce potravin a energií. Může být zkoumána na různých úrovních, od místní až po planetární.
Pojem udržitelnost je dnes spojován zejména s environmentalistikou a biodiverzitou. Environmentalistika je oborem, který využívá poznatků všech vědních oborů a zkoumá vzájemné působení člověka a ekosystémů, zatímco biodiverzita představuje různorodost a rozmanitost živých organismů a systémů, jichž jsou součástí.
Co snahu o udržitelnost brzdí?
Pro lepší představu je dobré zdůraznit, co je opakem udržitelnosti, a uvést několik příkladů, za jakých okolností budoucí udržitelnost není možná:
Jestliže lidská společnost těží a konzumuje přírodní suroviny rychleji, než se vracejí zpět do půdy. Jedná se například o ropu, plyn, uhlí a kovy jako rtuť či olovo.
Produkuje-li společnost látky rychleji, než mohou být rozloženy přírodními procesy. Samostatnou kapitolou je produkce látek, které se v přírodě nerozloží, jako jsou dioxin, DDT nebo polychlorované bifenyly.
Další zásadní chybou z pohledu udržitelnosti je čerpání a degradace přírodních zdrojů rychlejším tempem, než jsou regenerovány. Příkladem je nadměrné kácení lesů, nadměrný rybolov nebo zastavění úrodné půdy.
Zcela zásadním faktorem ovlivňujícím udržitelnost je exponenciální populační růst. Pokud se ho v budoucnu nepodaří regulovat a dojde k přelidnění planety, budou následky zcela fatální.
Proč by se o udržitelnosti mělo mluvit v každé firmě?
Udržitelnost je výzvou pro všechny manažery velkých i malých firem, kteří se chtějí aktivně podílet na změně chování k životnímu prostředí. Termín rychle prorůstá do dalších oblastí našeho života, ale hlavním motem zůstává změna chování firem s ohledem na budoucnost planety a jejích obyvatel.
Ještě na konci minulého století byla snaha o udržitelnost považována za „přehnaný aktivismus“ bez hlubšího smyslu. Tenhle názor je dávno přežitý. Na firmy dnes kvůli udržitelnosti tlačí vlády, evropské regulace i zákazníci. Firmy si tak už nemohou dovolit negativně působit na životní prostředí nebo společenské skupiny. Rozsah všech opatření je velmi široký a dlouhodobý, takže se firmy musí na postupné změny připravovat komplexně a dlouhodobě. Majitelé a vrcholní manažeři společností si dnes už dobře uvědomují, že udržitelnost není o jednom člověku. Aby měla smysl, musí fungovat napříč manažerským týmem.
Udržitelnost bude pro firmy stále důležitější také z finančního hlediska. Stále více bank totiž při poskytování úvěrů častěji hledí právě na ESG standardy (Environmental, social, governance) neboli společensky výhodné investice. Pokud se tedy firmy nebudou chovat zodpovědně, mohou mít v budoucnu problém půjčovat si peníze a investovat. Ukazuje se, že firmy, které začaly realizovat plány udržitelnosti dříve a postupně přešly na obnovitelné zdroje, dnes mají jasnou konkurenční výhodu. Prozíraví manažeři se tak snaží vytvářet pozitivní obraz značky snahou darovat společnosti něco nazpátek.
Firmy stále častěji pracují se závislostí na fosilních palivech, optimalizují dodávky vody nebo vypočítávají hladiny znečišťování zamořujícího okolí. Možností, jak podporovat udržitelnost ve firmách, je nepřeberně. Od základních opatření typu bezpapírové kanceláře, šetření vodou a energiemi přes recyklaci surovin a využívání druhotných surovin, až po třídění odpadu a omezení plastů na pracovišti. Každý z nás může něco udělat, když bude chtít. Je jen na nás, co uvidí sedmá generace, až se jednou ohlédne zpátky.