Pila v Lužických horách je jedinou známou stavbou svého druhu v České republice. Poháněla ji vodní turbína, která byla umístěna v tunelu vytesaném do skály. Tato technická rarita vznikla v roce 1943, kdy byla turbína instalována jako součást modernizace tehdejší pily.
Začalo to výrobou skla
Osada, ukrytá v hlubokých lesích Lužických hor, vznikla po vykácení okolních porostů kvůli sklářským hutím, které zde působily již ve 14. století. První písemná zmínka o osadě pochází z roku 1612, kdy na místě fungovala sklářská huť. V 19. století zde bratři Israelové z Drážďan postavili továrnu na výrobu mlýnských kamenů, pro kterou těžili kámen z nedalekého lomu u hradu Milštejn. Dnes je osada místem s bohatou historií a industriální minulostí. V blízkém okolí se nachází kaple sv. Anny, přehrada Naděje, Křížová věž a dokonce i jedinečná Ledová jeskyně, které dotvářejí malebný ráz této části Lužických hor. Kromě historických památek láká oblast i milovníky přírody na množství turistických tras a cyklostezek. V posledních letech se zde rozvíjí drobná řemeslná výroba, která navazuje na původní sklářské tradice. Osada tak představuje harmonické spojení historie, přírody a lidské tvořivosti.
Stálá ledová výzdoba po celý rok
Ledová jeskyně Naděje se nachází ve svahu Suchého kopce v chráněné krajinné oblasti Lužické hory. Jedná se o jedinou známou jeskyni svého druhu v Česku, která vznikla puklinovým mrazovým zvětráváním a udržuje si stálou ledovou výzdobu bez ohledu na roční období. Jeskyně je 30 metrů dlouhá a 6 metrů hluboká, přičemž v jejím nitru se neustále hromadí chladný vzduch, který zajišťuje stabilní teplotní podmínky.
Pokrok k nezastavení: pila – koželužská valcha – vodní kolo – parní stroj – vodní turbína
Když se řekne „sušárna dřeva“, většina lidí si představí nenápadnou halu někde za městem. Ale tato sušárna je úplně jiná liga. Její příběh začíná už v první polovině 19. století, kdy zdejší pila zpracovávala dřevo s pomocí vodní síly. Roku 1804 si podnikavý Josef Exner vyžádal povolení k přístavbě koželužské valchy a o 70 let později se pila dočkala pořádného upgradu – rámové pily poháněné vodním kolem o průměru téměř šest metrů. A když v roce 1890 přišel nový majitel Josef Effenberger, přidal do mixu ještě parní stroj. Vrcholem technické evoluce se stala instalace vodní turbíny v roce 1943. Turbína, vsazená do skály, poháněla pilu.
Voda proudící tunelem poháněla pilu
Největší technickou raritou spojenou pilou je vodní turbína umístěna v tunelu vytesaném do skály. Jedná se o jedinou známou stavbu v České republice, kde turbína ve skalním tunelu sloužila k pohonu pily. Celý výrobní proces byl poháněn silou vody, která proudila skrz skálu – technické řešení, které i dnes vzbuzuje obdiv odborníků. Pila sice v roce 1959 zmizela z mapy, ale sušárna dřeva zůstala jako tichý svědek doby, kdy se voda, pára a lidská vynalézavost spojily v jeden funkční celek. Tunel, kterým voda proudila k turbíně, je dodnes zachován a tvoří jedinečnou součást industriálního dědictví Lužických hor.
Citlivá obnova s respektem k minulosti
Dnes už sušárna neslouží k sušení dřeva. Stala se inspirativním příkladem citlivé rekonstrukce technické památky, která si zachovala svou duši. Objekt je v soukromých rukou a jeho majitel se rozhodl historii místa nejen nesmazat, ale naopak ji zvýraznit. Rekonstrukce, dokončená v březnu 2025, spojila původní industriální prvky s moderními materiály a technologiemi, přičemž klíčovou roli sehrály systémy značky Baumit.
Při rekonstrukci byly využity systémy, které respektují charakter stavby a zároveň přispívají k jejich dlouhodobé funkčnosti. Fasáda byla zateplena systémem Baumit Star, jenž umožňuje zachovat proporce a detaily historické budovy. Interiér oživil výběr suchých omítkových systémů a materiálů Baumit Baumacol, které podpořily celkový vzhled objektu.
Celý projekt je ukázkou toho, jak lze spojit úctu k historii s moderními požadavky na komfort, energetickou účinnost a estetiku. Výsledkem je prostor, který nejen vypráví příběh minulosti, ale zároveň nabízí inspiraci pro budoucnost.
Příběh Staré sušárny pokračuje
Výsledkem rekonstrukce je stavba, která působí autenticky, ale zároveň svěže – jako by se tu čas na chvíli zastavil, aby připomněl, co všechno dokáže lidská vynalézavost, když se spojí s respektem a úctou k minulosti. Sušárna dnes nestojí jen jako památka, ale proměnila se v interesantní obytný prostor, zasazený do překrásné přírody Lužických hor. Stala se inspirací nejen pro architekty a historiky, ale i pro kolemjdoucí, kteří se tu zastaví a nechají se unést příběhem vody, dřeva a skály.
Současná podoba stavby vypráví příběh o tom, že technické dědictví nemusí být jen reliktem minulosti, ale může žít dál – funkčně, esteticky i s respektem k původnímu účelu.