Vše o ztraceném bednění. Těchto 5 chyb vám může zkomplikovat stavbu!
Opěrné zdi, podezdívky, bazény, ploty i celé stěny a domy. To a mnoho dalšího dokážete postavit s využitím tvárnic ztraceného bednění. Jednoduchý, ale chytrý a praktický betonový výrobek změnil stavebnictví a zásadně zpřístupnil i složitější konstrukce svépomocným stavebníkům. Pokud patříte mezi ně, určitě dejte pozor na 5 nejčastějších chyb, které práci se ztraceným bedněním komplikují.
Betonáž je na stavbě vždy trochu adrenalinová disciplína. Tvrdnutí směsi cementu, vody a kameniva je nekompromisní a pokud je cokoli zanedbáno, následně je to i zvěčněno. Příprava, dobré rozmyšlení záměru, a nakonec i aplikace na první pokus je tedy podmínkou pro správný výsledek.
Co tedy vlastně je ztracené bednění a jak se používá
Bednění obecně je v kontextu použití pro stavební účely označení pro formu, kterou je možné naplnit betonovou směsí a po jejím základním ztuhnutí díly formy opět demontovat. Takto vytvořený beton má pak tvar definovaný právě bedněním. Bývá zhotoveno ze stavebního řeziva, nověji pak přišly ke slovu velkoformátové desky z kovu, dřevotřísky a překližky.
Pro účely menších nosných konstrukcí byly vyvinuty právě betonové tvárnice s dutinou. Do té je možné po vyskládání jednotlivých kusů, jejich vyrovnání a zpevnění armaturou zalívat tekutou betonovou směs. Tím je vytvářen téměř homogenní monolit, navíc bez nutnosti likvidace původní formy, která se naopak stává funkční součástí konstrukce.
1. chyba – nesprávný výběr velikosti ztraceného bednění
Pro dosažení odpovídající pevnosti je nutné provést správný výběr konkrétního rozměru tvárnic. Návrh konstrukce je práce pro kvalifikovaného projektanta, případně statika. Sortiment výrobků začíná na šířce 15 cm a končí na 50 cm, nejběžnější použití si vystačí s 25-30 cm.
2. chyba – špatné vyrovnání řad tvárnic
Jak položit ztracené bednění asi víte, není na tom nic záhadného. Každopádně je ale důležité nezanedbat už samotné založení první řady. Každá nepřesnost se dalšími vrstvami jen sčítá a vodováha nebo stavební laser je nutným příslušenstvím.
3. chyba – špatná volba armatury a její použití
S výběrem ocelové výztuže je to podobné jako s výběrem rozměru tvárnic. Návrh řešení by měla opět zpracovat odpovědná osoba dle odpovídajících výpočtů. U nenosných konstrukcí méně citlivých na výslednou pevnost postačí, když použijete dle uvážení alespoň armaturu o průměru drátu 6 mm. V pevnostních konstrukcích je běžná volba spíše 8, 10 nebo 12 mm.
Pozor je také třeba dát na správné kladení jednotlivých prutů. Ty svislé mají procházet celou výškou konstrukce a měly by být kotveny i do podkladu. Horizontální výztuž má za účel provázání jednotlivých tvárnic ve vodorovném směru. Jako taková tedy musí vést i přes rohy a v místech napojení.
4. chyba – nedostatečné upěchování betonu
Po vyskládání a vyrovnání tvárnic ztraceného bednění následuje jejich vyplnění řídkou betonovou směsí. V menším rozsahu si s betonováním ztraceného bednění poradíte pomocí stavební míchačky. Větší celky, jako například při přípravě základové desky pro rodinný dům, už si říkají o dodávku pomocí domíchávače a čerpadla z betonárky. Ať zvolíte kteroukoli možnost, vždy důsledně dbejte na dokonalé zatečení betonové směsi do všech vrstev ve svislém i vodorovném směru. Dutina bez vyplnění představuje významné oslabení konstrukce a zhoršení její pevnosti.
5. chyba – zapomenutá hydroizolace
Lámete si hlavu, jak omítnout ztracené bednění, a potom na něm neustále nacházíte výkvěty a mapy? Příčinou nebude chybný postup omítání, ale spíše zanedbaná nebo zcela opomenutá vodorovná hydroizolace. Myslet na ni je tedy nutné i u stěn ze ztraceného bednění. Oddělení svislé konstrukce od podkladů, kterými by mohla vzlínat voda, je v principu stejné, jako u každé jiné stavby.